Velká taška – velký vynález
Nosit jednu velkou tašku a do ní strkat všechny ty malé igelitky s různými nákupy praktikuji dávno. A nejen na nákupy. I při cestování se uhlídá líp jedna, než několik tašek. Nedávno jsem se na letišti při návratu z dovolené bavila pozorováním našeho staršího spolucestujícího
Seděl na lavičce a měl kolem sebe šest igelitek. Nevím, jestli něco hledal nebo se chtěl jen ujistit, že nikde nic nezapomněl, faktem ale bylo, že se v nich celou hodinu, zbývající do odletu, postupně přehraboval. Když skončil u poslední, začal zase u první a tak pořád dokola. Možná proto, že než se dohrabal do poslední, zapomněl, co měl v té první, a tak začal znova. Inu, i stáří občas píše grotesky. Když se nedávno vracel muž z nákupu s několika igelitkami v ruce, vzpomněla jsem si na letištní příhodu. Do auta jsem mu dala jednu velikou tašku a poradila co a jak s nákupy. Houby platné. Vyhradil jí sice čestné místo na předním sedadle auta vedle řidiče, a dál přichází z nákupů ověšený jak vánoční stromeček. Co na tom, že každou chvíli nějakou igelitku s nákupem postrádá, protože ji buď někde nechal, nebo zašantročil mezi hromadou rybářských propriet, kterými má auto přecpané, eventuálně mu vyklouzla, když tašky přenášel z auta domů. Je mu šumafuk, že nějaká Paris Hilton vymyslela na nákupy jednu velkou tašku, i to, že já mu ji do auta pro jeho dobro připravila.
